Moje cesta k The SOULS nebyla přímá ani jednoduchá. Je poskládaná z pádů, znovuzačátků, ztrát i hlubokých uvědomění. Zkušeností, které mě postupně dovedly zpátky k sobě. A nakonec i k vizi místa, kde se mohou potkávat lidé, kteří svět vnímají trochu jinak. Jako já. Tohle je můj příběh.
V roce 2019 jsem žila v zahraničí. Měla jsem povědomí o sebelásce, meditaci, osobním rozvoji… a přesto jsem se ocitla ve vztahu, kde jsem zažila domácí násilí. Vztah to byl krátký, ale velmi intenzivní. Jednoho večera partnera znovu „chytl amok“ a zbil mě tak, že jsem v jeho chvilkové nepřítomnosti naházela do kufru pár důležitých věcí a utekla.
Byla noc. Byla jsem sama, v cizí zemi, bez místa, kam jít, měla jsem strach. Nakonec jsem vyhledala svého dlouholetého přítele, objal mě a řekl, ať už se mi stalo cokoliv, budu v pořádku. Vzal mě k sobě domů a dal mi prostor se dát dohromady.
Tři dny jsem ležela v posteli. Nemohla jsem jíst, nemohla jsem spát. Hlavou mi běžel celý vesmír. Otázky o životě, o smyslu, o mně samotné. A někde mezi tím se něco zlomilo. Z místa „už mě nebaví žít“ jsem se dostala k „Kdo jsem já, abych si nechala tohle líbit? Já jsem se narodila z vyšší vůle. Jsem tady právem. A já jsem tvůrce své reality.“
Tehdy přišlo moje duchovní probuzení.
Po těch třech dnech jsem vstala s tím, že začínám znovu. Opravdu. Našla jsem si byt, novou práci, začala se víc věnovat sobě, znovu cvičit, pečovat o své tělo i mysl. Ujasnila jsem si, co od života chci, a sepsala si kroky, jak se k tomu dostat. Několik měsíců mi bylo opravdu dobře.
Pak ale přišla pracovní nabídka, která mi v tu chvíli dávala smysl. Korporát. A ten ze mě postupně vysál všechno živé. Přestože jsem pracovala na sobě, řešila stará traumata a snažila se růst, ovládl mě stres, úzkosti a panické ataky. Až jsem se začátkem roku 2022 ráno podívala do zrcadla a nepoznala se. Zavolala jsem do práce, že už nepřijdu.
Odstěhovala jsem se do malé vesničky blízko moře. Byl tam klid. Skutečný klid. A já začala znovu. Léčila jsem se ze stresu, udělala si lektorský kurz na jógu a ájurvédu a postupně se vracela sama k sobě.
V té době jsem se znovu začala více vídat s přítelem, kterého jsem zmínila na začátku. Z přátelství se potichu stal vztah…. A pak jsem otěhotněla.
Tenhle muž pro mě byl vždy velkou oporou a opravdu není špatný člověk. Ale neplánované těhotenství náš vztah ani přátelství neustálo. Po dlouhém zvažování byla nejlepší možná varianta vrátit se domů do Česka. A znovu… od začátku.
Doma jsem měla podporu rodiny a podkrovní byt v domě rodičů. Ve stejnou dobu se ale přišlo na tátovu rakovinu. Byla jsem v 7. měsíci těhotenství, když zemřel. Sama jsem ho do příjezdu sanitky oživovala, ale osud byl napsán.
V květnu 2023 se mi narodila dcera. To nejkrásnější, co mě v životě potkalo.
Začala jsem se naplno věnovat mateřství i sobě. Hodně intenzivně. Zúžila jsem okruh lidí jen na rodinu a pár opravdových přátel. Smazala jsem sociální sítě, změnila číslo a opravdu začala znovu.
Když byly malé čtyři měsíce, začala jsem řešit budoucnost. Jak si udržet životní standard, kde je pro mě svoboda bytostně důležitá, a zároveň vychovávat dítě a uživit nás obě. Začala jsem se zajímat o digitální tvorbu. O to, s kým chci pracovat, kdo je můj „klient“, kdo jsou lidé kolem mě. Odpověď byla jasná: lidé na podobné cestě. Vědomí, empatičtí, podpůrní.
Sedávala jsem po nocích u počítače, mezitím kojila, ráno vstávala k dceři, cvičila a shazovala 20 kilo, která mi zůstala po těhotenství.
V létě 2025 ale přišla únava a frustrace. Jak dlouho ještě? Jak dlouho mám být izolovaná od světa, pořád jen v sebereflexi, sebelečení, sebepráci - a bez úlevy? Cítila jsem obrovskou potřebu být mezi lidmi. Mezi „svými“ lidmi. Ale kde je najít? Bez sociálních sítí, bez možnosti někam pravidelně chodit, třeba na jógu?
A došlo mi, že možná nejsem sama. Že nás je víc. Že spousta lidí má sociální sítě jen proto, aby se mohla s někým spojit, protože jiný prostor vlastně neexistuje. A že možná chybí místo, kde se můžeme potkávat jinak.
A tak vznikl The SOULS.
Jako vize. Jako odpověď na únavu ze všeho toxického, ze sociálních sítí, z neustálého porovnávání, validace, čísel, iluzí a honby za něčím „víc“.
Vytvořila jsem aplikaci, která má podporovat nová spojení, podnikání, sebereflexi, seznamování a přehled vědomě laděných akcí. Místo pro lidi, kteří vnímají svět trochu jinak. Kteří mluví stejným jazykem. Kteří chcou svůj online čas trávit vědomě.
Pokud jsi dočetl/a až sem, děkuju. Opravdu. Snad ti můj příběh něco dal.
A pokud tě projekt The SOULS osloví, budu ráda, když se přidáš.
S úctou,
Lucie Polanská